Novinky > Klub > Historie chovu BO a klubu v ČR

Historie chovu BO a klubu v ČR

Prvními belgickými ovčáky importovanými do ČR byli dva bratři – ADRIANO a AVOCADO Vörös Pimpernel, z Maďarska. Oba bratři byli potomci německých rodičů – Poirot-Alk v.Castell Zarindó a Odette-Zilli v.Lichtental. Chovatelem byl pan Kósa a majiteli byli manž.Švébišovi a paní Šejvlová (Adriano) a pan Horváth (Avocado). Psi byli dovezeni v roce 1979. Mezi lety 1979 a 1982 byla importována z Maďarska fenka Vörös Pimpernel EDNA (bližší informace, jako kdy se fena narodila, kdy přesně byla importována a kým, se z trosek tehdejší plemenné knihy bohužel vyčíst nedaly). Edna byla dcerou Till-Crispina v.Matental a Desirée of the Two a údajně uhynula a proto do chovu nezasáhla. Teprve v roce 1982 byla dovezena první fena, jež byla uchovněna – Nanouche-Jotun di Scottatura z Holandska (Jerome Jason + Jotun-Ratel di Scottatura). Majitelé Nanouche a Adriana byli stejní, ve skutečnosti však Nanouchka žila na Slovensku. V roce 1984 se narodil první vrh – „A“ od řeky Ostravice (nar.04.06.1984, 6 fen po Adrianovi a Nanouche). Z tohoto vrhu se do dalšího chovu zapojily feny Amira (CHS Mateo), Asja (CHS Černé Zlato), Anja (CHS Ludina), Arka (CHS pod Šelenburkem). Druhý vrh se narodil dne 23.06.1985 po stejných rodičích, ve vrhu byli dva psi (Barko, Basko) a tři feny (Besja, Baxi, Bora). Všichni psi i feny z tohoto vrhu byli využiti v dalším chovu.


Na Slovensko byl první BO importován v roce 1981, fenka tervuerena jménem Vörös Pimpernel DALMA měla číslo 1 ve slovenské PK. Fenka se narodila 22.03.1981, importoval jí pan Miflonic a z tehdejších záznamů není jasné, po jakých rodičích byla (pravděpodobně byla po psu Till-Crispin v.Matental a feně z Belgie Desirée of the Two). Nevím, co se s Dalmou stalo, pan Miflonic se nadále nevěnoval BO a fenka každopádně nebyla v chovu využita. Číslo 2 v plemenné knize SR má fenka importovaná z Maďarska – Defensor Amazon (nar. 14.02.1982), v majetku pana Benkovského. Amazon byla neteří Adriana a Avocada. První vrh na Slovensku se narodil 29.01.1984 po v Maďarsku žijícím Bär v.Haus Veronica a výše zmíněné Amazon („A“ Large Garden, 6 fen + 1 pes). Pes z tohoto vrhu - Archibald kryl i feny v ČR a jeho sestry Aky a Akela byly do ČR importovány a působily zde v chovatelských stanicích Bonte, resp.Křížový kámen.

V roce 1987 bylo v ČR již přes osmdesát zápisů tervuerenů (od počátku chovu) a chovu se věnovalo osm chovatelských stanic. Byly i další importy, jako například pozapomenutý pes KAZAN, nar. 13.05.1986 v Belgii u paní R.Devillerse a vlastněný paní Vachalcovou z Prahy (tento pes pocházel z velmi zajímavé krve, v předcích měl mnoho pracovních tervuerenů, také groenendaely a malinoise, dodnes se mi nepodařilo vypátrat, co se se psem stalo, proč nebyl uchovněn) nebo otec výborných pracovních potomků IGOR v.Hohen Licht, nar. 03.03.1985 v Německu a vlastněný panem Horváthem. Ještě stále zde nebyl ale žádný v chovu použitelný Groenendael (první groenendael zapsaný do PK byl Defensor SASHA, bratr na Slovensku působící Defensor Sultáne, jež se narodil 28.05.1986 a byl dovezen paní Němečkovou, avšak nebyl nikdy uchovněn). V tomto roce poprvé uskutečnili čeští chovatelé mezivarietní krytí mezi jediným chovným Groenendaelem v Polsku – psem Solo de la Bonne Rencontree (imp.z Francie po rod. Pirate de la Bonne Rencontree a La Miss du Parc de l´Hay) a tuzemskými tervuerenkami. První vrh Groenendalů se v ČR narodil dne 01.02.1987 v chovatelské stanici Černá Slonovina paní Blanky Erbsové. Matkou byla Benndy Large Garden a ve vrhu se narodila jediná černá fena a pět tervuerenů. Ke konci stejného roku se narodil vrh v CHS z Černé hlásky paní Jaroslavy Němečkové, také po Solovi a po tervuerence Ayka Bonte. Tento vrh nar. 11.10.1987 přinesl již 6 groenendaelů a dva tervuereny.

Na Slovensku ve stejné době (1985-1987) chov víceméně stagnoval. Kromě prvního vrhu v roce 1984 se tam narodily pouze dva další vrhy v CHS Large Garden (po stejných rodičích jako první vrh), jeden vrh v CHS z Kremnických lúčok (údajně z většiny uhynul) a jeden vrh v CHS Zbojnička, po jediném dalším uchovněném importu – z Belgie dovezeném psu KEY v.d.Hoge Laer, nar. 19.02.1986 (maj. manž.Štefánkovi). Kromě Keye byla dovezena už jen jedna fenka tervuerena z Maďarska – Vörös Pimpernel GOLD (nar. 07.08.1985, po stejných rodičích jako Edna), která do chovu ale nezasáhla. Fenu importoval pan Benkovský (CHS Large Garden). První groenendaelové se zde narodili až 24.02.1988 z mezivarietního krytí mezi výše zmíněným Solem a tervuerenkou Ambra Large Garden (narodilo se 7 groenendaelů a 2 tervuereni). Na rozdíl od Čech se ale Slováci mohli pochlubit první chovnou groenendaelkou – z Maďarska importovanou Defensor SULTÁNE, nar. 28.05.1986 (Aky v.Motodrom + Daisy v.Haus Veronica). Sultáne se stala dne 26.02.1988 matkou úplně prvního „čistého“ groenendael vrhu v celém tehdejším Československu – „C“ vrhu z Kremnických lúčok. Otcem byl opět Solo. Ve vrhu byli 3 psi a 4 feny, z nichž Cyril, Car, Celan, Centa, Cita a Caria byli dovezeni do ČR a všechny feny byly v tuzemském chovu i využity (v CHS Černý Král, Rudolfovská skála a Jimili).

Rok 1988 byl do jisté míry přelomovým rokem. Chov belgického ovčáka se začal rozšiřovat a byli importováni první malinois. V České plemenné knize bylo jen v tomto roce zapsáno 41 tervuerenů, 9 groenendaelů (všichni z mezivarietního krytí Sola a tervuerenek) a první tři dovezení malinois. To v součtu dělalo 2/3 z počtu zapsaných psů za prvních 10 let! Naproti tomu na Slovensku bylo v tomto roce zapsáno jen 11 tervuerenů a 19 groenendaelů. Zpět ale k malinoisům – v ČR se jednalo o první importy z Holandska – psa Halusetha´s Urban v majetku pana Stránského (nar. 22.12.1987 po rodičích Castor + Halusetha´s Quinta), fenu Halusetha´s Teekla v majetku manželů Weinlichových (nar. 21.10.1987 po psu Rakker a feně Hera-Benja v.d.Oudenakker) a konečně fenu Sonja v.Tasca´s Home, importovanou paní Březinovou (nar. 21.01.1988 po psu Mark v.d.Leesthof a feně Sonja).

V roce 1989 si počet zapsaných psů v ČR vyžádal rozdělení plemenné knihy na víc variet. V tomto roce bylo odchováno 79 tervuerenů, 17 groenendaelů, prvních 14 malinoisů a dalších 6 importů, chovu se věnovalo 16 chovatelských stanic. První malinoisové se v ČR narodili 11.09.1989 v CHS z Hanky po výše zmíněné feně Sonje a psu Urbanovi. Ve vrhu bylo 5 psů a 3 feny a v dalším chovu byli využiti Agatha (CHS Malidaj), Asuntha (CHS Mirs) a pes Attol. O pár dní později, 08.10.1989 se narodil vrh „A“ Hanako po Teekle a v Rakousku žijícím Ramus du Colombophile. Z vrhu čtyř pejsků a dvou feneček byly dále v chovu využiti Alka (CHS Z Jos-Dunu), Anita (CHS Z Hanky), Audi (CHS Z Hückelovy vily) a Astrid (CHS Od Úsměvu). Následně byly importované další dvě feny malinoise – Issel´s Kiri v majetku paní Matuškové (nar.09.12.1988 v Dánsku po psu Itoby des Champs du Buis a feně Oud Sabbinge Dina de Zorba) a Mero du Maugré v majetku paní Grygarové (nar. 29.04.1988 v Belgii po Kami du Maugré a Geisha du Maugré), která zde položila základ dlouhodobě výstavně nejúspěšnějším odchovům Malinois z CHS Bohemia Alké (Alké). Dále byly importovány vůbec první dvě feny groenendaela v ČR – Asi, importovaná slečnou Ivanou Němečkovou (nar. 29.04.1989 v Jugoslávii po Itus de l´Ouchenée a Defensor Amsel) a její ze ¾ sestra Defensor Onix, dovezená paní Miklasovou (nar. 16.08.1989 v Maďarsku po Itusovi a Defensor Femina). Kromě toho zde byli také dva importovaní psi – tervuereni, Defensor Imperial z Maďarska, dovezený sl.Němečkovou (nar. 20.06.1988 po psu Lary v.Gloria a Defensor Mira), který se bohužel později ukázal neplodným a pes z Dánska dovezený paní Matuškovou – Norrevang Gavtyv (nar. 02.03.1988 po Grimm v.d.Hoge Laer a Norrevang Claire). Kromě neplodného Imperiala byli všichni importovaní jedinci zapsaní v roce 1989 uchovněni a výrazně ovlivnili náš chov.

Na Slovensku bylo ve stejné době zapsáno 32 odchovaných tervuerenů a 21 groenendaelů a také první dva importy malinois – feny Issel´s Kaya pana Kvačkaje (sestra Kiri dovezené do ČR) a fena Phidji du Colombophile pana Krivošíka, dcera pracovních G´Vitou des Deux Pottois a Jezabel du Colombophile.

První Laekenois byl dovezen až v roce 1992 manželi Miklasovými. Byla to Qualite v.Kriekebos z vynikající belgické chovatelské stanice. Qualite se stala velmi úspěšnou na výstavách, získala mnoho titulů, vč. titulu Champion ČR. Byla to velmi krásná fenka z vynikající krve a je proto velkou škodou, že se po prvním neúspěšném krytí ztratila.

První vrh Laekenoisů byl odchován v chovatelské stanici "Kudrnáč" paní Ivany Matouškové. Té se díky pomoci paní Stanislavy Matuškové podařilo importovat roční chovný pár laekenoisů z Dánska. Psi byli získáni výměnou za české Malinois. Tento chovný pár k nám byl dovezen v roce 1992 - byl to roční psík Pinocchio Mickey´s House (později Champion ČR) a fenka Petit Bijou Mickey´s House. Psi byli sourozenci a tak jejich vzájemné krytí sice nepředstavovalo ideální řešení, ale jediné, v té době možné. První vrh dali v roce 1993, bohužel ale celý uhynul. 20.7.1994 se narodil další vrh ze spojení stejných rodičů, ve vrhu byly dvě fenky a dva psi. O rok později se narodila tři štěňata ze stejného spojení. Další Laekenoisové byli dovezeni až v roce 1994 (Ch.Raak v.d.Duvetorre), 1996 (Daisy), 1997 (Ch.Unionist v.d.Duvetorre, Noemie du Chemin des Sorciéres a s.Ch.Valkohampaan Diamante), 1999 (Ch.Yuri des Fauves de Saline, Xatique v.d.Duvetorre) a 2000 (Paella dite Princess de la Tangi Morgane). Kromě prvních odchovů v CHS Kudrnáč byly uskutečněny pouhé čtyři další odchovy. Jeden v CHS Ver Mirott a tři v CHS Od Suché hory. Až v roce 2009 se narodil první vrh po českém odchovu.

V roce 1989 vyšel první klubový zpravodaj - Klubu chovatelů belgických ovčáků, který byl ustanoven v listopadu 1988 v Praze. Tento klub byl tehdy pouze 24.specializovaným klubem, registrovaným pod ČSCH (Český svaz chovatelů). I když v době jeho založení nebyl odchován žádný malinois a v republice nebyl přítomný žádný představitel variety laekenois, klub už od počátku počítal se sdružováním všech variet. Tehdejším prvním předsedou byl pan Horváth (maj.Avocada a Igora) z Frýdlantu nad Ostravicí, místopředsedou byl pan Švébiš (CHS od řeky Ostravice), jednatelem paní Kurtzová (CHS Borreli), pokladníkem pan Miklas (CHS Černé zlato), poradcem chovu paní Matušková (CHS Rudolfovská skála), výstavním referentem paní Němečková (CHS Bonte), členem výboru paní Paceltová (CHS Baskona) a náhradníky paní Neuwirtová (maj.psa Bess Černé zlato) a paní Hradecká (CHS Ludina). V revizní komisi působily paní Vanžurová, paní Březinová (CHS z Hanky) a paní Zahnášová (CHS Zavera), náhradníkem byl pan Kostečka (CHS Klerenc) a paní Prudká (CHS z Hvězdné dráhy). Je tedy patrné, že v orgánech klubu byli téměř všichni v tu dobu aktivní chovatelé působící v ČR.

První časopis měl 33 stránek a kromě informací o ustanovení klubu obsahoval také přehled počtů BO v ČR, výsledky z výstav, zkušenosti z výcviku, standard, povídání o barvě tervuerenů či nastínění chovatelského řádu. Z výstav byly zmíněny MVP v Nitře a v Brně v letech 1989. V Nitře se předvedlo 8 groenendalů (CACIB, BOB – Blesk z Kremnických lúčok, CACIB-Cynda z Kremnických lúčok), dva malinois (CACIB – Halusetha´s Teekla) a dva tervuereni (CACIB neuveden). Výstava v Brně byla o poznání víc obsazená – 1 laekenois z Německa (Výb.bez titulu), 12 groenendaelů včetně tří z Německa jedné fenky exportované do Polska (CACIB, BOB – Groenibell´s Aljoscha, CACIB – Arka Rezavá veverka), osm malinosů, z toho tři z Belgie a jeden ze Slovenska (CACIB, BOB Jelka v.Bouwelhei) a 13 tervuerenů (CACIB Asco Bonte, CACIB+BOB Anett Černé Zlato) Z výsledků je patrné, že tehdejší rozhodčí (jeho jméno nám zůstalo utajeno) bohužel ještě neměli představu o správném typu nebo hlubší znalosti standardu, jen tak se totiž mohlo stát, že pěkný německý Abbas v.Phillipshof zůstal hluboko v poli poražených za českými groenendaely, Quabriole du Colombophile (později uchovněna jen na 1 pokusný vrh) hladce porazila pěknou Issel´s Kayu, pracovní Sonja v.Tasca´s Home (téměř bez masky) porazila o mnoho lepší Halusetha´s Teeklu či velmi pěknou Miss de Rosnay či Asco Bonte s černým sedlem porazil o mnoho typičtějšího Norrevang Gavtyva. I to ale patřilo k začátkům plemene v ČR.

O zkušenostech z výcviku zde psala majitelka tervuerenky Ara Černé Zlato (jejíž zisk ZVV3 a Mistra ČR v BVK nebyl dosud žádnou tervuerenkou překonán), článek byl velmi krátký, v podstatě obsahoval výsledky Ary a krátké zhodnocení jednotlivých disciplín. Další článek se věnoval úspěchu psa Barko od řeky Ostravice na světové výstavě psů v Dánsku (V1+CK+CERT). Několik stránek zabrala reprodukce standardu z roku 1979 ve slovenském překladu, dvě stránky byly věnovány výčtu odborné literatury vztahující se ke genetice. Dvě stránky byly věnovány překladu článku tehdejší německé poradkyně chovu paní Bader o jinobarevných tervuerenech a německé zkušenosti se třemi takovými jedinci – patrně z tohoto článku vznikla dlouholetá fáma o vyjímečné zdravotní kvalitě gris tervuerenů. Významná část časopisu pojednávala o řízení chovu – vycházelo se z pravidel ČSCH, podmínkou chovnosti byla bonitace (minim.věk 15 měsíců) a výstavní posudek (nejhůře VD pro psa nebo D pro fenu). Bonitace se plánovaly dvakrát ročně a poplatek byl ve výši 50,-Kč člen a 800,-Kč nečlen. Krytí bylo povoleno od 24 měsíců věku, úhrada za krytí se neřídila dohodou ale chovatelským řádem (1/6 z ceny vrhu), nepovolovala se příbuzenská plemenitba (tento bod byl patrně později zrušen nebo obcházen, protože ještě i v roce 1990 se uskutečnilo několik spojení mezi polosourozenci). Počet štěňat na vrh byl omezen na 6, nadopočetná štěňata musela být utracena nebo podložena kojné feně, vyjímky mohli dostat chovatelé, kteří „soustavně dosahují vynikajících výsledků“ nebo spojení „vynikajících kvalit“. Už tehdy se dělaly kontroly vrhů – klub měl 4 kontrolory, úhrada za kontrolu byla stejná jako nyní – 100,-Kč + cestovné. Zajímavostí byl celý bod věnovaný prodeji štěňat: apeloval na včasnou inzerci, na vzájemnou pomoc členů klubu, na zabránění prodávání pod cenou a nebo na povinnost sepsat písemnou kupní dohodu. Výbor dokonce navrhl, aby majitel štěněte, jenž má v dospělosti vylučující vady dle standardu, měl nárok na vrácení 50% ceny od chovatele. První členské příspěvky byly stanoveny na 100,-Kč, zápisné na 25,-Kč.

Dovolte mi, abych citovala z článku uveřejněném v tomto prvním zpravodaji. Článek „Klubu na cestu“ má nadčasový význam… „Přejme našim belgičanům všecho nejlepší pro jejich život u nás a hlavně pro jejich zdraví: hodně volného pohybu pro jejich atletický zjev, hodně porozumění u lidí pro jejich jemnou citlivost. Přejme jim, aby se u nás výklad jejich standardu nikdy neohýbal podle okamžitých módnách požadavků, ale aby vždycky kladl důraz hlavně na to, co je v souladu s přírodou a se zdravím zvířete. Přejme jim, aby se nikdy u nás kvantita nehodnotila víc než kvalita, a aby se nikdy jejich hodnota neměřila jen penězi.“

Od roku 1992 byl předsedou klubu pan Miklas, hlavní poradkyně chovu paní Hájková (mezitím se na tomto postu vystřídala ještě paní Jaroslava Němečková). Mezitím vycházely pouze krátké tištěné zprávy. V roce 1992 vyšly první dva opravdu kvalitní časopisy – tištěné, formátu A4, nabité spoustou zajímavých informací a výsledků a hlavně poprvé také s fotkami – a to nejen českých psů. V roce 1993 pak vyšel ještě jeden takový časopis.

V listopadu 1993 se konala členská schůze, na níž se radikálně obměnilo vedení klubu. Do výboru bylo zvoleno pět chovatelů a zajímavé je (málokdo si to pamatuje), že nebyla zadaná funkce předsedy. Tehdy se ale moc nehledělo na pravidla, a tak se v lednu 1994 sešel výbor klubu a kooptoval do výboru další dva chovatele, z nichž jednoho – paní Helenu Grzondzielovou – zvolil předsedkyní klubu. V té době působila jako hlavní poradkyně chovu paní Hájková. Klub v čele s paní Grzondzielovou a HPCH paní Hájkovou fungoval až do listopadu 1997. V této době vycházely malé (formát A5) kopírované časopisy, většinou 4x ročně, s proměnlivým počtem stran (zřídkakdy přesáhl počet 20), prakticky bez článků, jen s výsledkami bonitací a případně výstav, většinou jen s několika hůře čitelnými fotografiemi, ale zato poměrně pružně a přesně.

V letech 1995 až 1997 vyšlo kromě zpravodaje KCHBO také devět čísel soukromého časopisu Belgický ovčák, vydávaného manželi Pisarčíkovými.

V listopadu 1997 proběhly nové volby a výbor byl opět kompletně přeměněn – novým předsedou se stal Dušan Pospíchal a hlavní poradkyní chovu sl.Beata Reimannová. Ještě na sklonku roku byl vydán poslední časopis z malého formátu (o poznání čitelnější), pak se klub rozhodl k ambicióznímu projektu velkého a barevného časopisu. Problémy s vydáváním provázely výbor až do roku 2003, kdy byla situace asi nejhorší. Ze slibovaných 24 čísel nakonec bylo jen 19 (9 ve formátu A4 na křídovém papíře a 10 ve formátu A5) a většina z nich vyšla s velkým zpožděním a i když byl časopis na krásném papíře a s dobře čitelnými, často i barevnými fotkami, byl bohužel neaktuální. V únoru 2004 tak proběhla další změna výboru. Funkce předsedy nebyla obsazena a klub vedla jednatelka paní Iva Kuncmanová. O rok později v dalších volbách byla jako předsedkyní klubu zvolena paní Simona Hurábová, která klub vedla do roku 2013 kdy už sama nekandidovala. Funkce se na rok ujala slečna Tereza Horová a od roku 2014 je předsedou pan Dušan Pospíchal.

Od roku 2002 sdružuje KCHBO také chovatele a příznivce Australských ovčáků.

Počátkem roku 1992 vzniknul konkurenční klub Berger Belge, jehož důležitou osobou byla paní Stanislava Matušková. Klub Berger Belge měl v začátcích úctyhodné cíle a díky paní Matuškové i velké kontakty do zahraničí, bohužel za krátkou dobu byla i paní Matušková semlena v soukolí boje o moc, který v tomto klubu probíhal po několik let. (Pro ty, co tomu nebyli přítomni – paní Matušková byla z klubu Berger Belge vyloučena pro tak neuvěřitelný důvod, jakým bylo odchování kryptorchidního štěněte). V roce 1997 si členové klubu Berger Belge na popud ze sálu odhlasovali sloučení s KCHBO. Proti byl pouze celý tehdejší výbor KBB. Pověřenci obou klubů se sešli v malém moravském městečku a připravovali řády a další podklady pro sloučenou činnost klubů. K dokončení sloučení mělo dojít na členské schůzi KCHBO v listopadu 1997 – kam se bohužel nedostavil nikdo z pověřených osob KBB. Následně nepříliš čistým manévrem ze strany odvolaného výboru KBB bylo již odsouhlasené sloučení zrušeno a k žádnému dalšímu pokusu již nedošlo.

Klub KBB se po několika dalších letech přejmenoval na CMC (Czech Malinois Club) a nadále se věnuje pouze chovu variety Malinois.

zpracovala Hana Pisarčíková
Klub chovatelů belgických ovčáků v Českých zemích - KCHBO