Ve dnech 9.-11. července se ve městě pohádek Jičíně konal již 3. ročník Evropského juniorského šampionátu v agility (neoficiálního Mistrovství Evropy Juniorů, proto MEJ). Česká republika je ve světě známá svým velmi kladným postojem k mládežnickému a dětskému agility a tak není divu, že MEJ pořádala již podruhé. Kromě naší oblíbené rozhodčí Lenky Pánkové posuzoval agi naděje i nizozemský rozhodčí Adrian Van Den Bosch.

               Letos se zúčastnilo 109 týmů ze sedmi evropských zemí (SR, Maďarsko-loňský pořadatel, Rakousko, Rusko, Lucembursko a Holandsko).

Junioři byli rozděleni podle věku psovoda na děti (do 14 let) a mládež (do 18 let), v těchto kategoriích samozřejmě podle kohoutkové výšky psa. V soutěži družstev pak závodili děti a mládežníci dohromady.

               ČR byla zastoupena pouze 2 belgickými ovčáky – „babičkami“ tervuerenkou Daisy z Kovárny se Slávkou Podmolovou a groenendaelkou Claudií Mepol s Veronikou Marečkovou, obě se sešly v kategorii děti. Zatím co v prvním ročníku byla kategorie LA děti zastoupena pouze 3 týmy, letos se jich o medaile popralo 14! O to víc těší úspěch našich „rezavo-černých“. Claudie si přivezla bronz ze soutěže družstev a hezké 9. místo v jednotlivcích, Daisy pak stříbro v jednotlivcích a 5. místo v družstvech (z 10).

               Co víc Vám o holkách napsat? Dostaly 8 otázek a tady jsou jejich odpovědi:

 

1.       Představ nám, prosím, sebe i svoji fenku.

2.       BO, se kterým se zúčastnila MEJ, je Tvůj, pokud ne, čí a jak jsi přemluvila majitele, aby Ti ho půjčil?

3.       Jak dlouho už spolu trénujete. Je to Tvoje první MEJ s belgičákem?

4.       Jak jsi spokojená s Vaším výkonem na MEJ?

5.       Běhala jsi agility i s jiným plemenem než s BO? Dokážeš to porovnat (v čem je BO lepší, horší….)?

6.       Tvoje fenka už není nejmladší, uvažuješ o jejím nástupci/nástupkyni, bude to zase belgičák?

7.       Kdyby sis chtěla pořídit dalšího BO, přivítala bys při jeho výběru pomoc Klubu chovatelů BO (poradce chovu, výcvikář apod.)?

8.       Prozraď nám své plány do budoucna.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1.          Jmenuji se Slávka Podmolová a ráda si píši za jméno „mladší“, protože tím pádem si mamka musí napsat „starší“ (čímž ji trošku zlobím). Je mi 11 let a náš první belgičák Avar přišel do rodiny přesně rok po mém narození. Naší Daisy z Kovárny bylo v březnu 8 let, je dcerou Atrey z Kovárny a pracovního šampiona Bjarkarima Loka. Po rodičích zdědila úžasný temperament, chuť do práce a zároveň hravost, i ve svých babičkovských letech je ochotná vyvádět jakékoliv lumpárny, hlavně, že se něco děje.

2.          Daisynka je původně mamčina, byl to její nápad jít s Daisy na MEJ a MRM.

3.          Trénovaly jsme spolu necelé 2 roky, tedy spíš Daisy mě naučila agility, chvilku jsme potrénovaly, pak zaběhly nějaké závody (s medailovými umístěními) a hurá na naše 1. MEJ.

4.          S naším výkonem na MEJ jsem velice spokojená, o stříbrné medaili v jednotlivcích se mi ani nesnilo! Daisy si „ošahala“ koberec, zvolila pomalejší tempo, ale šla naprosto spolehlivě, neudělala ani krok navíc, nedělala zbytečné oblouky, takže nakonec i časem se vyrovnala na první pohled rychlejším závodníkům.

5.          V agility můžu porovnat jen belgičáka se šeltií. Myslím, že šeltičky jsou takoví malí belgičáci s klopenými špičkami uší. I když moje první šeltie byla velice líná a pohodlná, vlastně díky jí (abych mi to dodalo chuť) jsem začala běhat s Daisy.

6.          Samozřejmě, že chci další belgičanku!!! Jenže rodiče tvrdí, že 4 psi je už moc. Asi je pošlu na „exkurzi“ k Marečkům J

7.          Nejraději bych si štěně vybrala sama, mám už vybranou jeho matku, je to příbuzná Daisynky. Samozřejmě hodně dám na názor mámy, ta má na výborné povahy „čich“, je členkou KCHBO, takže je možné, že se bude radit i s někým od Vás.

8.          Nejbližší plán do budoucna je neudělat ostudu na juniorském MR. Dál se uvidí, ale rozhodně chci u agility zůstat s belgičákem. Poraďte, jak zlomit rodiče.

 

                                                                                                         Slávka Podmolová ml.

 

 

 

               Jmenuji se Veronika Marečková, je mi 10 let, narodila jsem se a vyrůstala ve smečce BO. Belgičáci dohlíželi na mé první krůčky, učili mě, hráli si se mnou a také nekompromisně trestali mé přestupky (nikdy ovšem nezašli dál než k nepříjemnému štípnutí). Soužití se smečkou mi dalo jednu velkou zkušenost – jak se chovám já k nim, tak se chovají oni ke mně. Rodiče mi toho sice hodně vysvětlovali (proč se pes chová tak, jak se chová), ale není nad vlastní zkušenosti J.

               Agility jsem se začala učit ve třech letech – s Amarou, která je zároveň matkou mé fenky Claudie Mepol. Otcem Claudie je Ch. Kimby von Lanas Hof. Claudie je velmi přátelská, ale v případě, kdy se obává o mou bezpečnost nekompromisní hlídač, který je stále ve střehu. Ze všeho nejraději se mazlí, a svůj volný čas tráví v bezprostřední blízkosti rodiny. Bereme agility jako hru a proto nejčastěji používám Crazy disk (textilní létající talíř), který plně uspokojí psí lovecký pud, je ke psu šetrný a dostatečně odolný.

               S Claudií trénuji již pět let a letošní MEJ bylo naše druhé. V loňském roce, když nám předseda Klubu agility nabízel účast na kvalifikaci MEJ v Maďarsku, nás musel přemlouvat, protože mne do té doby ani nenapadlo, že bychom měli nějakou šanci se do takovéto soutěže kvalifikovat. Nakonec z toho bylo 4. místo v jednotlivcích a 1. místo v družstvech. Letošní MEJ v Jičíně již tak „úspěšné nebylo“ obsadily jsme 9. místo v jednotlivcích a 3. místo v družstvech. S naším výkonem jsem samozřejmě velmi spokojena, především proto, že Claudie stále běhá pro radost a tak, jak se to se mnou naučila, to znamená tempem, kterému stačím s neustálou kontrolou, zda překážka, na kterou jsem ji poslala, je ta správná, nebo zda musí rychle změnit směr a napravit tak, co jsem si z prohlídky parkuru nezapamatovala.

               V současnosti běhám s Border colií Brendou, které je 18 měsíců a je připravena na první závody. Mohu li porovnat tato dvě plemena, je BOC neúnavná, stále připravena běhat naplno, pracuje víc samostatně (vysílání na dálku) největší odměnou je pro ni snad to, že dostává úkoly které dokáže splnit. Naproti tomu BO je mnohem racionálnější, běh agility chápe spíš jako jakousi simulaci lovu, sebemenší chybička mu mnohem víc vadí, je zodpovědnější a oddanější.

               Přestože je Claudii sedm let, patří k nejmladším členům naší šesti členné smečky BO. Až starší členové smečky dožijí, určitě si dalšího Belgického ovčáka pořídím, protože si život bez něho nedokážu představit. Border colie je skvělá, ale belgického ovčáka nenahradí. O výběru nového štěněte je ještě brzo uvažovat, budu se snažit upřednostnit hlavně zdravou linii. Ostatní ukáže čas.

               V budoucnu se budu dále věnovat práci se psy, kteří prostě patří do mého života. Nyní se připravuji na agility s BOC, a pokud bude mít Claudie chuť, velmi ráda s ní budu běhat především na závodech v našem okolí.

 

                                                            Verča Marečková (a díky, tati, žes mi s tím pomohl!