MS BO v agility – Španělsko

 

Ve dnech 28.10. - 31.10. 2004 se konalo u španělského městečka Badalona 2. mistrovství světa belgických ovčáků v agility.

Mistrovství se zúčastnilo 60 týmů z deseti zemí. Ve startovním poli bylo 17 malinoisů, 34 tervuerenů a 9 groendaelů, bohužel žádný laekenois.

Za naší republiku startovalo samé něžné pohlaví. Tým leaderem byla jednomysleně zvolena Marcela Čápková s maliňačkou Denou Robito, která jako jediná je schopná domluvit se anglicky, dále to byla Jitka Novotná, která se letos zúčastnila všech velkých akcí s maliňačkou Aktij Novterpod a ještě do Španělska si kromě Aktij přibrala ještě maliňačku Hazel Bohemia Alké. A jako absolutní elév družstva Simona Hurábová s maliňačkou Džinou z Vandalky – domácky Šejla, která je spíše známá z flyballu.

Ve čtvrtek 28.10. odpoledne probíhaly oficiální tréninky všech týmů v prostoru místního kynologického cvičiště, kde mají dva oplocené parkury na písečném podkladě, takže když jdete běhat zavřou vás do klece, aby neutekl pes ani psovod.

V pátek se běhaly dva kvalifikační běhy do soutěže jednotlivců – agility a jumping. Jako první za nás vešla do oplocené arény  Jitka s Aktij. První kvalifikační běh pro nás skončil s těmito výsledky -  Hazel 12. místo, Aktij 18. místo, Dena 39 a Džina bohužel disk.

Na tomto místě musím podotknout, že kdyby mě nechala Jitka, jako strůjce nápadu, že opět Česká republika vyjede na MS, doma, tak by si ušetřila spoustu nervů. Celé závody jsem běhala s nohy svazující trémou a ani výborná nálada mezi námi a neutuchající temperament Šejly, které nebyla ani po třech dnech běhání unavená, mi nepomohl. Doufám, že příští rok už bude pro mě i v otázce psychiky zvládnutý.

V druhém běhu – jumpingu, jsem si spravila chuť bezchybným běham a 23-tím místem, Aktij byla 15 a Hazel 18, Dena s Marcelou skončila na 28. místě s trestnými body za čas.

Páteční podvečer jsme strávily krátkou prohlídkou blízké Barcelony. Jako typické ženské jsme prolezly kdejaký krámek. Nevynechaly jsme ani podívanou na osvětlenou Gaudího katedrálu, i když je stále nedostavěná, tak už teď je vyjímečná.

V sobotu se běžely další dva kvalifikační běhy pro jednotlivce a agility družstev. V jednotlivcích se neobyčejně dařilo Jitce, prostě sobota byl její den. V agility byla Jitka s Aktij druhá a s Hazel sedmá, v jumpingu s Aktij první a s Hazel 17-tá a obě fenky tak přímo postoupily do nedělního finále, do kterého postoupilo jen 40 týmů. Já se Šejlou jsme zaběhly slušný open s velmi ošetřenými zónami a skončily jsme 19-té s trestnými body za čas. V jumpingu jsme se bohužel diskly, ale i tak nám tento „výkon“ stačil na postup do finále. Marcela s Denou se bohužel v obou bězích diskla a nepostoupila.

Do soutěže družstev jsme nastoupily v pořadí Aktij, Šejla, Dena, které měla běžet na jistotu a nakonec Hazel, která měla zachraňovat případný nezdar. Jitka s Aktij zaběhly výborně a čistě. Já jsem doplatila na přílišnou ukvapenost a poslala jsem Šejlu do jiné díry tunelu. Marcela měla běžet na jistotu, ale byl z toho disk. Takže čest družstva zachránila „důchodkyně“ Hazel, zaběhly s Jitkou čistý běh a dokonce byly o malý kousek rychlejší než Aktij.

Teď by bylo vhodné se poprvé zmínit o typicky skromném Japonci, který běhal s tervuerenem. Pořadatelé mu umožnili běžet i za družstva, i když přijel sám, zaběhl tento běh v nejlepším čase ze všech.

V družstvech jsme skončily po prvním běhu na třetím místě, ale stejně jako my na tom byla ještě družstva z Holandska a Belgie, také se dvěma disky. Na prvním místě skončili Švýcaři a druzí Španělé.

Sobotní večer jsme s Jitkou zasvětily rozjímání nad vínem a rozháněním nervozity před nedělním finále. Marcela a moje děti, spolu s naším řidičem Jirkou se ještě vydali do blízkého městečka na nákupy.

V sobotu večer pršelo a tak v neděli jsme běhaly na mokrém písku, fenkám to vůbec nevadilo a běhaly jako o život, ale my jsme potřebovaly aspoň kousek štěstí, které se zřejmě zatoulalo k jiným týmům.

Prvním během bylo agility jednotlivců ve kterém jsem jako první nastoupila já se Šejlou, běžely jsme hodně na jistotu, přesto jsme měly chybu na sestupné zóně na kladině a trestné body za čas. Pak běžela Jitka s Hazel, ty se bohužel diskly, Hazel oběhla překážku a vzala to rovnou na áčko, a na tom samém místě měla Jitka s Aktij odmítnutí.

Nebyl to zrovna dobrý vstup do finále, zvláště když dalším během bylo finále družstev, kde jsme potřebovaly zabojovat a udržet třetí místo.

Jumping družstev jsme rozběhly dobře. Aktij zaběhla rychlý, bezchybný běh, mě se Šejlou podařilo zaběhnout čistě ve slušném čase. Marcela se s Denou snažila poprat s časem, ale bohužel měly za čas trestné body, ale pořád jsme držely náskok před Belgií. Holanďané, kteří na tom byli podobně jako my, vůbec neustáli finálovou atmosféru. Jitka vyběhla s Hazel na trať s tím, že poběží na jistotu, protože máme na Belgičany slušný časový náskok. Jenže chybička se vloudila a Hazel shodila třetí překážku a tak jsme skončily v družstvech čtvrté za Belgičany. První místo udrželi Švýcaři před Španěli.

Posledním během šampionátu byl jumping jednotlivců. Jitka s Hazel ho běžela hlavně pro radost, ono po disku člověku nic jiného nezbude. Já jsem chtěla posunout Šejlu z 22. místa po prvním kole o nějaké to místečko dopředu, ale moje nervozita nás srazila na 26. místo po odmítnutí na druhé překážce a následné časové ztrátě. Jitka s Aktij s jednou chybou z agility nevzdávala možnost dostat se do první desítky. Jitce u zdi nevyšly kroky a byla z toho chyba, shozený element ze zdi a 18. místo na světě.

Závěr finále byl dramatický, ti co měli čistý běh z prvního kola obyčejně ve druhém shodili laťku. Nervy na uzdě a rychlé nohy vydrželi jenom prvním čtyřem. Čtvrtá skončila belgičanka Anja Diels s tervuerenkou Zjenthe Van't Roedelhof, třetí ital Paolo Esposito s malinoisem Orem la Maschera di Ferro, na druhém místě španěl José Torre Goméz s malinoisem Hash de Txakur Bai a mistrem světa se stal japonec Ikumi Yamaguchi s tervuerenem Orem vom Siefelerberg.  Všem nám ukázal jak se má běhat úplně bez nervů s japonským smyslem pro přesnost.

Na závěr by bylo třeba zhodnotit práci rozhodčích, Rogera Moreaua z Francie a domácího Estebana Díeze, ale na to si netroufám, to by spíš měla udělat Jitka Novotná, když je sama rozhodčí. Ale je pravda, že na naše poměry měli za tři dny mistrovství dost upísknutí. Parkury bych hodnotila jako naše běžné dvojky, jen někdy tam byla kombinace hodná trojek.

Tak jen ještě na dálku poděkuji pořádajícímu kynologickému klubu Zapa za skvělou organizaci a příjemné prostředí, jen kdyby se jim podařilo sehnat kemp blíž k cvičišti, abychom nemuseli každý den jezdit půl hodiny tam a zpátky.

Teď je třeba se pustit do dalšího trénování a připravit se na další mistrovství, které se bude konat v Německu.  Jen doufám, že příští rok se nám povede, aby jelo všech osm týmů, které se mohou účastnit mistrovství za každý stát.

 

Simona Hurábová